Porada Kašgaru na Kornu

Barvy uvadajícího podzimu, dlouhé a tmavé večery u rozpálených kamen, tichou hladinu Berounky a bezmála stoleté štoly spojující hluboko pod zemí vápencové lomy, to vše jsme si vychutnali během posledního říjnového víkendu s Doubravkou, Nancy, Ičem, Bambim a Spyro na romantické základně Korno na trati mezi Srbskem a Karlštejnem. A když deřila půlnoc 28. října 2018 a v Praze se chystaly monumentální oslavy, já jsem vyrazil do tmy hledat kdesi v pustině ztracenou Nancy, která se ztratila po cestě z Kladna k nám.

Naše cesta na setkání začala - jak jinak - než v podzemí. V tunelu Mariánskolázeňského potoka na okraji Malé Chuchle hledám východ na tmu světa.

Jak už je na našich průzkumech zvykem, čeká zde na nás odvážná školačka.

Vlastně dvě odvážné školačky!

Společně prozkoumáváme všechna zákoutí a otvory tak dlouho, než nás z tunelu vyžene majitel domu nad ním.

V sobotu pak na laskavé pozvání Přebrala vyrážíme pěšky z Korna k Malé Americe.

Před necelou stovkou let se tu počala těžba vápence, který se pak z lesních lomů svážel v huntech systémem podzemních štol. Je jich tu šest pater a několik kilometrů.

Na konci 90. let 20. století jsme sem jezdili svobodně vandrovat. Dnes jsou štoly převážně zamřížované a horníci tudy provádí turisty.

Kvalitní vápenec je na Malé Americe víceméně vytěžen, posledních pár kousků prodávají u vstupu do štoly turistům.

Hlavní štola na úrovni 3. podzemního patra spojovala zpracovatelský závod v Mořině se všemi lomy v oblasti Malé Ameriky. Hloubkou odpovídala obvykle jejich dnu, v případě hlubších lomů byl materián dopravován zdvižemi nebo svářnicemi.

Před dvaceti roky jsme tudy procházeli bosky jen s žebradlem přes rameno. Komu se vybila baterka, pokračoval po tmě. Dnes tu svítí oficiální osvětlení napojené na elektroinstalaci.

Pohled do přímé části hlavní štoly. Její délka je necelé 2 km a disponuje spoustou odboček.

Nápis na skále je jednou z mnoha stop, které v lomech zanechali trampové. Koncem 20. století tady takřka neomezeně vládli. Zpřísňování předpisů a plíživé mizení svobody v podobě ochránců přírody i majitele důlních děl trampy postupně téměř vytlačilo.

Andělské schody - původní svážnice a jeden z hlavních přístupů, kudy se dalo (po přeplavání jezera na Malé Americe) dostat do hlavní štoly. Dnes jsou setjěn jako ostatní vchody nepropustně zabarikádované.

Pohled na Malou Ameriku z místa zvaného hlavní galerie - hlavní štola tu prochází severní stěnou lomu.

Z dnešního poloostrova v jezeře na úrovni 4. patra se kámen dopravoval vzhůru podzemní zdviží - jakousi slepou jámou. O mohutnosti stroje svědčí v pozadí ukrytý buben navijáku.

Nancy v kleci jatá pohlíží smutně přes mříže.

Jedna z nejdůležitějších křižovatek na hlavní štole němě vypovídá o roku ražby - 1925.

Nacházíme se v zadní - západní části podzemního systému za Malou Amerikou. Cesta k čelbě štoly je několikanásobně zavalená, což zavdalo příčinu vzniku mnoha tajemných pověstí.

Další odbočka, tentokrát ke slavné a strašidelné Hagenově štole.

Na místě, kde e tato štola kříží se zavalenou svážnicí, visí malý gong, původně kolejnice. Kdo něj podle legendy zazvoní, do roka skončí v osidlech Hanse Hagena - ducha nacistického vojáka, který dodnes křižuje podzemními chodbami a čeká na příležitost páchat ponuré zlo.

Je libo udeřit do kovoého pláště gongu nebo raději pokračovat do hloubky štoly?

Podzemním labyrintem by se dalo bloudit ještě mnoho hodin a dnů. Na to však žel není čas. Míříme ještě skrze sklad trhavin na Velkou Ameriku a pak hutá zpět do Srbska.